Modrorůžové posezení v Kobylisích

Na pod­zim­ním fes­ti­valu „Zažít město jinak“ nás v Koby­li­sích zau­jal vzkaz pana Rosy z naší ulič­nické zdi. Týkal se lavi­ček u sta­nice metra Koby­lisy, které jsou už 6 let v dez­o­lát­ním stavu. Na místě jsme zjis­tili, že tahle hrůza je už za hra­nicí běžně ošun­tě­lého měst­ského mobi­li­áře. Ti méně pozorní, co by si třeba chtěli na někte­rou z lavi­ček při čekání na auto­bus sed­nout, by také mohli skon­čit s reza­vým hře­bí­kem v zadku. Takže to půjdeme nahlá­sit na rad­nici? Na Tech­nic­kou správu komu­ni­kací? Na Dopravní pod­nik? Kam se to vlastně hlásí?

Známe byro­kra­tické prů­tahy, které vět­ši­nou zne­možní usku­teč­nit tyhle malé opravy. Roz­hodli jsme se proto lavičky opra­vit sami. Horší než stá­va­jící stav to být nemůže! Oslo­vili jsme pár míst­ních truh­lářů, pro­tože tyhle lavičky jsou tro­chu aty­pické a na jejich opravu jsme si sami netroufli. Nako­nec jsme se domlu­vili s Janem Kuš­nie­rem, který nám pomohl vyro­bit nové dře­věné sedáky. Pan Kuš­nier sice zpo­čátku nemohl pocho­pit, že nejsme z rad­nice a že něco chceme opra­vit sami od sebe, ale nako­nec jsme ho nala­dili na naši vlnu a výsle­dek je řeme­slně sku­tečně per­fektní! Jako třeš­ničku na dortu jsme pou­žili veselé bar­vičky z našeho ulič­nic­kého loga :-). Ale chtěli jsme novým lavič­kám dát jejich vlastní pří­běh. Líbí se nám pro­jekt Bench Diary z ame­rické Atlanty, kde takové lavičky mají. Opat­řili jsme blok, tužku a „nepro­mo­kavý obal“ a hurá do toho!

Samotná mon­táž byla vcelku jed­no­du­chá. Ze shni­lých lavi­ček zbyly aspoň hmož­dinky v kamenné kon­strukci, takže sta­čily 4 šrouby na kaž­dou ze dvou lavi­ček. Opra­vit by potře­bo­valy všechny, ale nechme teď rad­nici, jestli tenhle šťou­cha­nec nebude inspi­rací pro úpravu tohoto místa (?) Ze zby­lých částí sta­rých lavi­ček jsme aspoň pro­vi­zorně opra­vili pár dal­ších lavi­ček, na které byste si asi určitě nesedli.

Byli jsme zvě­daví, jak se lavič­kám a deníku daří, tak jsme se po dvou hodi­nách při­jeli podí­vat, jak se deník plní. Už ráno byl objek­tem zájmu kolemjdou­cích, kteří se s námi dávali do řeči a psali své postřehy. Ale ejhle, deník byl pryč! Hm, to si teda někdo sku­tečně polep­šil! „Mámo, kou­pil jsem blok v akci!“:-) Ale nevadí, do dru­hého dne tu máme Deník lavičky č.2! Po týdnu opět kon­t­rola a ten­to­krát je pryč nejen deník, obal i tužka, ale i krou­žek od klíčů, kte­rým jsme deník při­pev­nili. Hm, přímo nad lavič­kou jsou kamery, takže volba byla jasná, na Deník lavičky č.3 ale­spoň při­psat, že kdo si ho vypůjčí, bude v tele­vizi!:-) Při další kon­t­role se uká­zalo, že to byla spíše výzva! Ten­to­krát už nezbyl ani pro­vá­zek… Ale lavičky zůstaly a to je hlavní. Pro­jekt s dení­kem zku­síme asi na něja­kém méně vytí­že­ném místě, kde bude moci chvíli vydržet.