Modrorůžové posezení v Kobylisích

Na pod­zim­ním fes­ti­valu „Zažít město jinak“ nás v Koby­li­sích zau­jal vzkaz pana Rosy z naší ulič­nické zdi. Týkal se lavi­ček u sta­nice metra Koby­lisy, které jsou už 6 let v dez­o­lát­ním stavu. Na místě jsme zjis­tili, že tahle hrůza je už za hra­nicí běžně ošun­tě­lého měst­ského mobi­li­áře. Ti méně pozorní, co by si třeba chtěli na někte­rou z lavi­ček při čekání na auto­bus sed­nout, by také mohli skon­čit s reza­vým hře­bí­kem v zadku. Takže to půjdeme nahlá­sit na rad­nici? Na Tech­nic­kou správu komu­ni­kací? Na Dopravní pod­nik? Kam se to vlastně hlásí?

Známe byro­kra­tické prů­tahy, které vět­ši­nou zne­možní usku­teč­nit tyhle malé opravy. Roz­hodli jsme se proto lavičky opra­vit sami. Horší než stá­va­jící stav to být nemůže! Oslo­vili jsme pár míst­ních truh­lářů, pro­tože tyhle lavičky jsou tro­chu aty­pické a na jejich opravu jsme si sami netroufli. Nako­nec jsme se domlu­vili s Janem Kuš­nie­rem, který nám pomohl vyro­bit nové dře­věné sedáky. Pan Kuš­nier sice zpo­čátku nemohl pocho­pit, že nejsme z rad­nice a že něco chceme opra­vit sami od sebe, ale nako­nec jsme ho nala­dili na naši vlnu a výsle­dek je řeme­slně sku­tečně per­fektní! Jako třeš­ničku na dortu jsme pou­žili veselé bar­vičky z našeho ulič­nic­kého loga :-). Ale chtěli jsme novým lavič­kám dát jejich vlastní pří­běh. Líbí se nám pro­jekt Bench Diary z ame­rické Atlanty, kde takové lavičky mají. Opat­řili jsme blok, tužku a „nepro­mo­kavý obal“ a hurá do toho!

Samotná mon­táž byla vcelku jed­no­du­chá. Ze shni­lých lavi­ček zbyly aspoň hmož­dinky v kamenné kon­strukci, takže sta­čily 4 šrouby na kaž­dou ze dvou lavi­ček. Opra­vit by potře­bo­valy všechny, ale nechme teď rad­nici, jestli tenhle šťou­cha­nec nebude inspi­rací pro úpravu tohoto místa (?) Ze zby­lých částí sta­rých lavi­ček jsme aspoň pro­vi­zorně opra­vili pár dal­ších lavi­ček, na které byste si asi určitě nesedli.

Byli jsme zvě­daví, jak se lavič­kám a deníku daří, tak jsme se po dvou hodi­nách při­jeli podí­vat, jak se deník plní. Už ráno byl objek­tem zájmu kolemjdou­cích, kteří se s námi dávali do řeči a psali své postřehy. Ale ejhle, deník byl pryč! Hm, to si teda někdo sku­tečně polep­šil! „Mámo, kou­pil jsem blok v akci!“:-) Ale nevadí, do dru­hého dne tu máme Deník lavičky č.2! Po týdnu opět kon­t­rola a ten­to­krát je pryč nejen deník, obal i tužka, ale i krou­žek od klíčů, kte­rým jsme deník při­pev­nili. Hm, přímo nad lavič­kou jsou kamery, takže volba byla jasná, na Deník lavičky č.3 ale­spoň při­psat, že kdo si ho vypůjčí, bude v tele­vizi!:-) Při další kon­t­role se uká­zalo, že to byla spíše výzva! Ten­to­krát už nezbyl ani pro­vá­zek… Ale lavičky zůstaly a to je hlavní. Pro­jekt s dení­kem zku­síme asi na něja­kém méně vytí­že­ném místě, kde bude moci chvíli vydržet.

Uličnické zdi v Kobylisích a na Malé Straně

Po roce jsme opět sbí­rali pod­něty od lidí na fes­ti­valu Zažit město jinak v praž­ských čtvr­tích. Kla­sický kon­cept ulič­nic­kých zdí jsme letos oprášili v těch čtvr­tích, kde jsme loni nebyli – v Koby­li­sích a na Malé Straně.  Opět jsme se lidí ptali na kla­sické otázky, co jim líbí nebo co je nao­pak štve v jejich čtvrti a také jaký kon­krétní nápad mají pro zlep­šení života na daném místě.

Koby­lisy byly pro vět­šinu z nás vel­kou nezná­mou, moc se tu nevy­sky­tu­jeme, ale pro­stor na Koby­liském náměstí byl bez­vadný s boha­tým pro­gra­mem okolo. Zeď jsme večer odvá­želi zase úplně obsy­pa­nou vzkazy a pře­dali je míst­ním orga­ni­zá­to­rům.  Dozvě­děli jsme se tak napří­klad, že lidem vadí bari­é­ro­vost u sta­nice metra Koby­lisy, že by oce­nili lepší údržbu chod­níků ve své čtvrti, že par­ko­vání je tady docela velký pro­blém (ostatně kde v Praze není…) a že by na uli­cích oce­nili také popel­nice na bio­od­pad. Pře­de­vším se nám líbily kon­krétní nápady na oži­vení nevy­u­ži­tého Koby­liského náměstí, které by se mohlo stát pul­zu­jí­cím cen­t­rem Koby­lis a jsme zvě­davi, jestli se někdo chopí výzvy k bri­gádě na odklí­zení odpadků v zane­řá­dě­ném Čimic­kém háji. No a taky jsme si vzali k srdci pod­nět jed­noho pana Rosy, kte­rému vadí, že 6 let chybí prkna u lavi­ček na zastávce auto­busu u metra. Sle­dujte Ulič­níka a než při­jde jaro, zku­síme místní rad­nici tro­chu pošťouchnout:-)

Na Malé Straně to byla spíše komorní akce na Malostran­ském náměstí v srdci Prahy. Je neu­vě­ři­telné, že tohle úžasné místo, které nám závidí celý svět, je zapl­něno par­ko­viš­těm, které tady sku­tečně nemá co pohle­dá­vat. Na ulič­nické zdi se to zcela jasně pro­mítlo. Snad se jed­nou dočkáme tro­chu jiného vze­zření Malostran­ského náměstí!