Modrorůžové posezení v Kobylisích

Na pod­zim­ním fes­ti­valu „Zažít město jinak“ nás v Koby­li­sích zau­jal vzkaz pana Rosy z naší ulič­nické zdi. Týkal se lavi­ček u sta­nice metra Koby­lisy, které jsou už 6 let v dez­o­lát­ním stavu. Na místě jsme zjis­tili, že tahle hrůza je už za hra­nicí běžně ošun­tě­lého měst­ského mobi­li­áře. Ti méně pozorní, co by si třeba chtěli na někte­rou z lavi­ček při čekání na auto­bus sed­nout, by také mohli skon­čit s reza­vým hře­bí­kem v zadku. Takže to půjdeme nahlá­sit na rad­nici? Na Tech­nic­kou správu komu­ni­kací? Na Dopravní pod­nik? Kam se to vlastně hlásí?

Známe byro­kra­tické prů­tahy, které vět­ši­nou zne­možní usku­teč­nit tyhle malé opravy. Roz­hodli jsme se proto lavičky opra­vit sami. Horší než stá­va­jící stav to být nemůže! Oslo­vili jsme pár míst­ních truh­lářů, pro­tože tyhle lavičky jsou tro­chu aty­pické a na jejich opravu jsme si sami netroufli. Nako­nec jsme se domlu­vili s Janem Kuš­nie­rem, který nám pomohl vyro­bit nové dře­věné sedáky. Pan Kuš­nier sice zpo­čátku nemohl pocho­pit, že nejsme z rad­nice a že něco chceme opra­vit sami od sebe, ale nako­nec jsme ho nala­dili na naši vlnu a výsle­dek je řeme­slně sku­tečně per­fektní! Jako třeš­ničku na dortu jsme pou­žili veselé bar­vičky z našeho ulič­nic­kého loga :-). Ale chtěli jsme novým lavič­kám dát jejich vlastní pří­běh. Líbí se nám pro­jekt Bench Diary z ame­rické Atlanty, kde takové lavičky mají. Opat­řili jsme blok, tužku a „nepro­mo­kavý obal“ a hurá do toho!

Samotná mon­táž byla vcelku jed­no­du­chá. Ze shni­lých lavi­ček zbyly aspoň hmož­dinky v kamenné kon­strukci, takže sta­čily 4 šrouby na kaž­dou ze dvou lavi­ček. Opra­vit by potře­bo­valy všechny, ale nechme teď rad­nici, jestli tenhle šťou­cha­nec nebude inspi­rací pro úpravu tohoto místa (?) Ze zby­lých částí sta­rých lavi­ček jsme aspoň pro­vi­zorně opra­vili pár dal­ších lavi­ček, na které byste si asi určitě nesedli.

Byli jsme zvě­daví, jak se lavič­kám a deníku daří, tak jsme se po dvou hodi­nách při­jeli podí­vat, jak se deník plní. Už ráno byl objek­tem zájmu kolemjdou­cích, kteří se s námi dávali do řeči a psali své postřehy. Ale ejhle, deník byl pryč! Hm, to si teda někdo sku­tečně polep­šil! „Mámo, kou­pil jsem blok v akci!“:-) Ale nevadí, do dru­hého dne tu máme Deník lavičky č.2! Po týdnu opět kon­t­rola a ten­to­krát je pryč nejen deník, obal i tužka, ale i krou­žek od klíčů, kte­rým jsme deník při­pev­nili. Hm, přímo nad lavič­kou jsou kamery, takže volba byla jasná, na Deník lavičky č.3 ale­spoň při­psat, že kdo si ho vypůjčí, bude v tele­vizi!:-) Při další kon­t­role se uká­zalo, že to byla spíše výzva! Ten­to­krát už nezbyl ani pro­vá­zek… Ale lavičky zůstaly a to je hlavní. Pro­jekt s dení­kem zku­síme asi na něja­kém méně vytí­že­ném místě, kde bude moci chvíli vydržet.

Dejte se do řeči!

Uspěli jsme na pod­zim v Nadaci T-Mobile s pro­jek­tem „Dejte se do řeči!“. Inspi­rací nám byl aus­tral­ský pro­jekt Pri­o­rity Sea­ting, který ozna­čo­val v Brisbane místa na uli­cích, kde se vysta­vu­jete „riziku“, že vás někdo osloví. V Praze jsme nabídli poně­kud širší kon­cept a nechceme lidi nutit do něja­kých nuce­ných kon­ver­zací. Pou­čení hle­dáme i v „love vagónu“ Doprav­ního pod­niku, který je i přes dobrou ideu nedotažený.

Na záři­jo­vém fes­ti­valu Zažít město jinak jsme zkou­šeli některé první kon­cepty, např. popo­ví­dání na ulici se zají­ma­vou oso­bou jen tak bez obe­cen­stva. Poli­cisti, archi­tekt, nebo gue­rillová zahrad­nice si poví­dali s vámi přímo mezi čtyřma očima, o tom jsme na blogu psali dříve. Vyu­ží­vali jsme i našich ulič­nic­kých zdí jako doplň­ko­vých rekvizit.

Na jaře chceme zku­sit další kon­cepty. Díváme se i do zahra­ničí. Líbil se nám jed­no­du­chý pro­jekt Bench Diary    nebo pose­zení na ulici ve stylu dět­ského koutku. Také jsme nara­zili na celou řadu vylep­šení a ozvlášt­nění v měst­ských hro­mad­ných pro­střed­cích. Jed­náme o tom s Doprav­ním pod­ni­kem, tak věříme, že něco klapne. A po vlastní ose se chys­táme ještě na některé zde­vas­to­vané lavičky po Praze.

 

Dejte se do řeči o zahradničení ve Františkánské zahradě nebo o architektuře na Letné

V rámci pro­jektu „Dejte se do řeči!“ chceme vyzkou­šet různé malé debatní kroužky na mís­tech, kde byste to běžně neče­kali. Jeden z nich jsme se roz­hodli uspo­řá­dat v rámci Zažít město jinak ve Fran­tiš­kán­ské zahradě. Nava­řili jsme čaj, při­nesli židle a posa­dili se ke stolku u altánu upro­střed zahrady. A pře­de­vším jsme pozvali Hanku Vac­ko­vou, která zakládá komu­nitní zahradu Kuchyňka v praž­ské Tróji, aby se o své zku­še­nosti podě­lila s náhod­nými kolemjdoucími.

Nako­nec jsme židle obsa­dili a více než hodinu se u stolu stří­dali lidé, kteří zrovna zahra­dou pro­chá­zeli, dali si s námi čaj, popo­ví­dali si s Han­kou a s ostat­ními o zahrad­ni­čení nebo o něčem úplně jiném a třeba se i zapo­slou­chali do úcty­hod­ných výkonů spon­tán­ních pia­nistů opo­dál. Hanka se kromě komu­nit­ního zahrad­ni­čení věno­vala také gue­rilla knit­tingu a vyprá­věla nám, proč je pro ni zahrad­ni­čení skvělý relax a jaké mají v Tróji plány do budoucna. Hance děku­jeme a budeme se těšit na další pří­le­ži­tosti, kdy si o tom popo­ví­dat ještě blíže!

Na Letné v tra­diční fes­ti­va­lové zóně před Bio Oko jsme se domlu­vili s Archi­pem, který pro­vá­děl na ulici osvětu o archi­tek­tuře a designu. V tom jsme jim moc nepo­mohli, ale aspoň jsme jim samo­lep­kami ozna­čili místa pro konverzaci:-)

Posezeníčko s architektem

 

Uličníci se chystají na Zažít město jinak

Zajímá vás, jak je bez­pečno ve vašem okolí? A kdo se vlastně o vaši bez­peč­nost stará? Přijďte se na to zeptat svého poli­cisty do vaší čtvrti! Ulič­ník chystá spo­lečně se sdru­že­ním Ote­vřená spo­leč­nost v rámci pro­jektu „Dejte se do řeči!“ debaty na ulici v Kar­líně u Divo­kých matek (16:00 — 17:00), v Libni (16:00 — 17:00), na Vino­hra­dech v Ame­rické (16:00 — 17:00) a na Výsta­višti (15:00 — 16:00). Poznáte nás podle ulič­nické zdi, kte­rou už znáte z loň­ska, ten­to­krát se na ní budete moci vyjá­d­řit k bez­peč­nosti ve vašem okolí. A záro­veň se sezná­mit s míst­ním poli­cis­tou a pro­ho­dit s ním „jen tak“ pár slov a dát mu třeba pod­něty k tomu, kde se zrovna necí­títe ve své kůži. Více se k tomuto pro­jektu dozvíte na strán­kách neziskové orga­ni­zace Ote­vřená spo­leč­nost.
Dejte se do řeči

 

 

Ulič­níci budou se svými pose­ze­ními na kon­krétní téma a „mlu­ví­cími lavič­kami“ i v dal­ších čtvr­tích… Ve Fran­tiš­kán­ské zahradě v zóně 9 zahrad s vámi bude Hanka Vac­ková mlu­vit o gue­rilla gar­de­ningu (15:00 — 16:00), na Letné u Bio Oko se zase na všechno, co vás zajímá o archi­tek­tuře, můžete z očí do očí zeptat archi­tektů z ARCHIPu.

No a neza­po­mí­náme ani na kon­cept ulič­nic­kých zdí, kde jste loni psali stovky pod­nětů ke zlep­šení situ­ace ve vaší čtvrti, které jsme pře­dali pří­sluš­ným sta­ros­tům! Ten­to­krát se s námi přijďte podě­lit o vaše názory na Malostran­ské náměstí a do Kobylis.

Dostaňte se do řeči…

Všichni to známe. Je pon­dělí a prší. Spě­cháme na tram­vaj nebo auto­bus. Ráno se nám nechtělo vstá­vat a tak už máme tro­chu zpož­dění. Kdyby se nad hla­vou kaž­dého z nás mohla obje­vit komik­sová bub­linka, byly by v nich samé hromy a blesky. Tram­vaj pře­téká lidmi, kteří doma zapo­mněli dešt­ník, nebo je na zastávce oho­dilo auto vodou z kaluže. Prostě mizé­rie. Ang­li­čané tomuto stavu říkají „modré pondělí“.

Velká vět­šina z nás mívá „modré pon­dělí“ každé ráno bez ohledu na to, jestli prší nebo svítí slu­níčko. Ti, kteří strá­vili delší dobu v zahra­ničí, dokonce zís­kali pocit, že Češi jsou v doprav­ních pro­střed­cích nevlídný a neko­mu­ni­ka­tivní národ. Možná ano ve srov­nání s někte­rými zeměmi, kde se s vámi opravdu dá často někdo do řeči. Zeptá se, odkud jste, něco vám pochválí nebo spo­lečně zana­dá­váte na zka­žený svět.

Češi ale nejsou pro­gra­mově naštvaný národ s blbou nála­dou. Jen jsme nevi­děli naše maminky, jak se pouš­tějí do hovoru s cizími lidmi v doprav­ních pro­střed­cích, tak proč bychom to nyní dělali sami. Nemáme rádi povrchní žvástání a ame­rické „how are you“ je někte­rým z nás proti srsti.

V Aus­trá­lii při­šli desig­néři Yen Trinh a Ste­ven Rho­des s nápa­dem, jak tro­chu roz­prou­dit zábavu v doprav­ních pro­střed­cích. V Brisbane zavedli rezer­vo­vaná seda­dla pro ty, kteří si chtějí popo­ví­dat. Při­jde nám to jako výborný nápad. Proč se nutit do umělé kon­ver­zace, když zrovna vážně nemáme náladu. Třeba se ale někdy chceme s někým novým sezná­mit nebo si obo­ha­tit den. Právě k tomu jsou tyhle žid­ličky určené.

Seda­dla rezer­vo­vaná pro kon­ver­zaci pomá­hají vytvá­řet kul­turu inter­akce a přá­tel­ství. Všichni už jsme zvyklí na nápisy upo­zor­ňu­jící na seda­dla pro inva­lidy, seni­ory, zra­něné osoby nebo maminky s dětmi. Vedou nás k tomu, abychom neza­po­mí­nali na základní pra­vi­dla sluš­nosti. Ve vět­šině pří­padů fun­gují. Proč tedy nezku­sit stejný sys­tém se seda­dly pro pokec?

Tento pro­jekt celý tým ulicnik.cz velmi zau­jal a rádi bychom tento expe­ri­ment taky zku­sili. Je to vlastně jed­no­du­ché. Vložte na ulicnik.cz, v jakých doprav­ních pro­střed­cích, na jakých zastáv­kách nebo lavič­kách v parku byste chtěli mít seda­dla pro pokec. Pokud vás tohle bude bavit, při­pra­víme samo­lepky, díky kte­rým si budete moci sami vytisk­nout a udě­lat seda­dla pro pokec. Možná zku­síme nadchnout i pří­slušné insti­tuce. Pokec je nakaž­livý, pošlete to dál! :-)