Chystáme to, nejlepší, co si můžete zabubnovat! Již brzy!
Chystáme to, nejlepší, co si můžete zabubnovat! Již brzy!
Tak tady najdete písničky pro děti. Ještě na nich pracujeme, tak prosím buďte trpěliví. Děkujeme!
Projekt adopce zvířátka v zoo se stal úspěšným konceptem. Existuje celá řada „adoptivních rodičů“ goril, hadů nebo antilop, tak proč nezkusit podobnou metodu k odstraňování vysokých rantlů ve svém okolí?
Bezbariérovost chodníků v širším centru města by měla být ve vyspělém městě samozřejmostí. Nejde jenom o servis handicapovaným, ale hodí se také seniorům, maminkám s kočárky nebo při pohybu po ulicích s těžkým kufrem na kolečkách. Praha má v tomto směru stále velké rezervy. Chybí finanční prostředky k těmto úpravám, ale i politická vůle, která by pomohla překonat často rozporuplné majetkové vztahy v otázce vlastnictví komunikací.
Naším cílem je zaměřit se na možnosti spolupráce soukromého a veřejného sektoru. Chceme ukázat, že ke zlepšení kvality veřejného prostoru lze přispět i z iniciativy samotných občanů. Není třeba vždy čekat na iniciativu radnice nebo politiků, k některým zlepšením je možné přispět vlastní aktivitou. Jde nám o vdechnutí pozitivní atmosféry do pražských ulic.
A jak by tedy měl projekt vypadat? Chceme začít pilotním projektem v jedné z pražských čtvrtí. Oslovíme firmy působící v okolí. Do projektu se mohou zapojit pochopitelně nejen firmy, ale jakékoli jiné subjekty nebo osoby, kterým daná lokalita není lhostejná. Výměnou za jejich příspěvek bude na místě bezbariérového nájezdu umístěna malá reklama na připomínku toho, že se firma v dané věci angažovala. projektu spolupracujeme po odborné stránce s o.s. Asistence, které více než 15 let bojuje za bezbariérovost pražského veřejného prostoru, a s dalšími institucemi, které nám pomáhají projekt po malých krůčcích posouvat dále. Více o projektu se můžete dozvědět v naší prezentaci.
Z prvních reakcí víme, že by o podobnou možnost byl zájem, potřebujeme ale i vás, abyste nás v našem snažení podpořili alespoň svým hlasem na www.bezobrubnik.cz! Pokud byste se chtěli zapojit jakkoliv více, dejte nám o sobě vědět na info@ulicnik.cz! Máme za sebou celou řadu jednání s vedením hlavního města Prahy. Všem to připadá jako bezvadný nápad, schází se s námi, drží nám palce apod. Ale my se potřebujeme pohnout přes na první pohled neprostupný úřednický šiml, který si mezi sebou vždy dokáže vyhovět a najít stovky důvodů, proč není možné žádné zlepšení do pražských ulic přinést. Abychom to prolomili, potřebujeme hlas veřejnosti!
Startujeme s videem, které jsme pořídili při instalaci plakátů Inside Out. Asi víte, jak to dopadlo s plakáty. Věříme, že s bezobrubníky to bude lepší! Snad se Vám video bude líbit!
Uvnitř každého z nás je schovaný muzikant. Možná jste jako malí hráli na nějaký hudební nástroj, ale z nedostatku času jste hrát přestali. Možná vás rodiče do hraní nutili a vy teď hudebním nástrojům nemůžete přijít na jméno. Co kdybyste hudbu znovu objevili jako zdroj inspirace a odpočinku?
Darwin kdysi řekl, že hudba je starší než řeč. Hudba slouží jako univerzální jazyk, který dokáže spojit lidi různých povah a názorů. Hudba nezná hranice. Co kdybyste díky hudbě lépe poznali místo, ve kterém žijete?
Chcete, aby dál platilo, že co Čech, to muzikant? Hudební výchova venku na ulici? To by mohla být zábava. Co kdybyste někoho zkusili nadchnout pro hudbu?
Stavíme hudební parky pro malé i velké . Vytváříme místa, kam se můžete přijít projít, poslechnout si hudbu nebo si zkusit zahrát. Zabubnovat. Zabrnkat. Rozechvět vzduch. Zapomenout na starosti a jen tak si chvilku hrát. Být venku na čerstvém vzduchu!
První hudební park otevřeme letos v Plzni U Ježíška podél řeky Radbuzy za podpory nadace VIA. Hudební park nebo stezka může stát i ve vašem městě. V parku, v lese, pod mostem, u rybníka nebo na náměstí. Nebo na dvoře vaší firmy. Hudba nezná hranice.
Pokud je hudební park přesně to, co právě potřebujete, dejte nám vědět tři věci:
1. Na jaké nástroje chcete hrát?
2. Kde by mohl hudební park stát?
3. Přijdete si zahrát?
Každé místo nás může inspirovat bez ohledu na nános špíny. Stačí se jen rozhlédnout. Rozbitá lavička, poplivaná zeď nebo zaneřáděný park. Co kdybyste jim vdechli trochu barvy?
Máte v hlavě důležité téma, pro které se snažíte získat pozornost ostatních. Lidé jsou již otupělí z věčného přívalu informací. Co kdybyste do světa vyslali svůj vzkaz trochu jinak?
Můžete uměním nebo drobnými opravami ve veřejném prostoru změnit svět? Možná byste se měli ptát jinak. Můžete tak změnit některé lidské životy?
Děláme zajímavý prostor z míst, která unikají naší pozornosti. Na plot okolo stavby na Národní jsme vylepili velkoformátové černobílé fotky obličejů lidí v rámci celosvětové iniciativy Inside Out. Šest let rozbitá lavička na autobusové zastávce v Kobylisích dostala nový kabát. Na Smíchově jsme trochu oživili místní dětské hřiště. A tím náš seznam nekončí.
Rádi vytrháváme ostatní z každodenního stereotypu a zároveň tak upozorňujeme na otázky, které by neměly zůstat zasunuté v našem podvědomí. Každé místo lze převrátit naruby. Stačí jen přijít, jak na to.
1. Existuje ve vašem okolí nějaký prostor, který by zasloužil převrátit naruby?
2. Máte nějaký vzkaz, který chcete poslat do svého okolí?
3. Máte odvahu převracet naruby?
Určitě vás napadne celá řada věcí, které byste ve vašem okolí chtěli zlepšit. Stejný názor možná sdílí i vaši sousedé. Co kdybyste měli nástroj, jak snadno zjistit, co si ostatní myslí?
Úřady jsou často zahlcené stížnostmi. Máte pocit, že už vás vůbec nikdo neposlouchá, a přitom přicházíte s konstruktivními podněty. Co kdybyste na úřadě předložili uličnickou studii, která by vám pomohla jasně a přehledně představit vše, co trápí vaše okolí?
Jste osvícení úředníci, kteří se nebojí zpětné vazby. Rádi byste znali názory vašich občanů na život v místě, o které se staráte. Co kdybyste vytvořili místo pro nápady od občanů?
Uličnická zeď dává prostor nejen nápadům, ale i pocitům spojeným s místem, kde žijeme. Na barevné post-ity píšeme, co máme rádi, co se nám nelíbí a jak bychom to chtěli změnit. Zdi fungují na principu galerijního brainstormingu. Díváme se na nápady ostatních, které nás inspirují k vlastním. Jednoduchá metoda, která vždycky zabere.
Uličnickou zeď snadno vytvoříte sami tam, kde zrovna potřebujete zapojit místní do sdílení dobrých nápadů. Uličnická zeď může stát ve vašem domě a nebo přímo na vaší radnici. Rádi vám zeď přivezeme, pomůžeme nainstalovat a zpracovat příspěvky přehledným způsobem. Potom už stačí pustit uzdu fantazii, nápady přijdou samy.
Je uličnická zeď to, co právě potřebujete? Dejte nám vědět:
1. Kde by měla uličnická zeď stát?
2. Bude mít radnice zájem o vaše názory?
3. Máte už v hlavě nějaké nápady?
Na internetu diskutujete o různých tématech s různými lidmi. I s těmi, které neznáte. Co kdybyste to zkusili živě, bez klávesnicové stručnosti a s výrazem ve tváři?
Nepsaná pravidla cestování v MHD předurčují, že hovory se nenavazují a každý si hledí svého. Zároveň jsme ale zvyklí na nálepky určující místa pro kočárky nebo nemohoucí. Co kdyby existovaly nálepky pro místa určená ke konverzaci?
Cestu si zpříjemníte hovorem o knihách. O józe. Nebo o zahrádkaření. Navážete nová přátelství – nebo se rozloučíte a nikdy neuvidíte. Co kdybyste potkali lásku svého života?
Chceme vytvořit místa, kde nebude problém začít rozhovor. Víme, že jsme od přírody trochu stydliví, a proto chceme povídání trochu pomoct. Extroverti budou ve svém živlu, introvertům odpadne problém s prvním oslovením. Můžeme vás překvapit kdekoliv. V komunikačním vagónu v metru nebo na lavičce v parku.
Nachystáme pro vás malé překvapení nebo nečekanou situaci, které vás zaručeně rozpovídá. Třeba jako v metru, když se z cestujících stal kompars. Nebo jen označíme konverzační místa v parku nebo ve vaší oblíbené kavárně. Dejte nám vědět, můžeme zkusit rozpovídat i vaše místo.
Potřebujeme ale znát tři věci:
1. Jaká témata vás zajímají?
2. Kde chcete konverzovat?
3. Dáte se s námi do řeči?
Nejdříve chceme říci, že na projektu Inside Out už pracujeme opravdu dlouhou dobu. Není to nápad, který z čista jasna spadnul z nebe. V loňském roce na jaře jsme poprvé viděli TED Talk francouzského umělce JR, ve kterém mluvil o svém globálním projektu Inside Out. Líbilo se nám, jak vylepuje plakáty obličejů lidí a šíří tak emoce na různá témata. Rozhodli jsme se, že Inside Out uskutečníme také v Praze.
Přemýšleli jsme o tom, na jakou oblast bychom chtěli v Praze upozornit a v kontextu všech našich ostatních projektů jsme dospěli k tématu svobody pohybu po Praze. Vyrobili jsme si takový dřevěný foto koutek, který jsme nainstalovali na koncertu United Islands of Prague v zóně neziskovek hned vedle baru BEZBARu (projekt, který zaměstnává hendikepované jako baristy). Nakonec jsme přemluvili asi 50 lidí s hendikepem i bez hendikepu, kteří se nechali pro projekt vyfotit. Fotky jsme upravili, odeslali do New Yorku, kde nám je vytiskli a poslali zpět do Prahy.
Poté začala nejkomplikovanější a nejzdlouhavější část celého projektu. Chtěli jsme plakáty vylepit na místě, které by bylo v centru a které by mohlo dostatečně upozornit na myšlenku bezbariérovosti Prahy. Zároveň jsme ale nechtěli vylepovat plakáty ilegálně. Nepřišlo nám to fér a zároveň jsme už do celého projektu investovali tolik času, že jsme o ně nechtěli hned zase přijít kvůli nelegálnímu výlepu.
Vždycky jsme si vyhlédli místo a pak zkoušeli oslovovat majitele daného místa, zda by nám nepovolil výlep. To jsme dělali půl roku. Nakonec se okolo staveniště na Národní třídě objevila dřevotřísková stěna, která přesně odpovídala našim potřebám. Napsali jsme do Metrostavu a pak investorovi celé stavby CPI. Poprvé nám vysvitla naděje, že bychom mohli plakáty vylepit v centru na rušném místě a zároveň legálně. Obě společnosti byly vstřícné a s realizací projektu souhlasily za předpokladu, že získáme povolení pro výlep.
Hned jsme se pustili do shánění povolení. Nejdříve jsme napsali oficiální dopis starostovi Prahy 1 a jeho tiskové mluvčí. Na výlep jsme trochu spěchali, protože stavba měla do konce května dřevotřískovou stěnu odstranit a my jsme ji ještě chtěli stihnout použít pro naše plakáty. Poptávali jsme se, jak bychom mohli celou věc urychlit. Na Institutu pro plánování a rozvoj Prahy nám poradili, abychom se obrátili rovnou na odbor pro dopravu na Praze 1, konkrétně na paní Mocovou. Starosta se prý zbytečně zahlcuje nepodstatnými podněty a toto oddělení by mělo mít danou agendu na starosti. Obratem jsme se tedy obrátili telefonicky na paní Mocovou, která po konzultaci se svými kolegy usoudila, že pro povolení výlepu není třeba žádat dopravní odbor, ale máme se obrátit na živnostenský odbor na MHMP.
Na živnostenském odboru Magistrátu jsme kontaktovali jeho vedoucího, pana Svitavského. Tomu se projekt velmi líbil a rozhodl se, že mu lze udělit výjimku ze zákona zakazující výlep komerční reklamy, protože se o komerční projekt nejedná. Měli jsme velkou radost, protože jsme se konečně blížili k cíli a mohli plakáty vylepit legálně.
Plakáty jsme lepili v neděli v ranních hodinách, abychom řidičům nebránili v průjezdu a nezpůsobili tak žádné omezení. Hned druhý den ráno jsme dostali email od radního pro dopravu pana Veselého, který žádal okamžité odstranění plakátů, protože jejich výlep není povolen a v zúžené části ulice Vladislavova je nebezpečný pro chodce a řidiče.
Co se týká samotných fotek, nejedná se o klasickou výstavu, kterou si musíte projít od fotky k fotce a přečíst si popisky. Fotky si můžete pohodlně prohlédnout z chodníku a nevstupovat do vozovky. Zároveň si myslíme, že samotný automobilový provoz fotografie neohrožovaly více než například současný obrovský billboard hned vedle magistrály, na kterém spoře oděná modelka vysvětluje, že šperky nejsou hřích. Trochu se pozastavujeme i nad termínem zúžené vozovky. Když je vozovka zúžená, proč zároveň není zrušen pruh pro parkující auta? Silnice na konci Vladislavovy ulice je stejně široká, jako vždycky byla.
Je škoda, že Inside Out se mohl uskutečnit ve velké většině světových metropolí na netradičních místech nebo přímo v centrech měst, jenom v Praze se nám to nepovedlo. Opět jsme narazili na problémy v komunikaci se státní správou a silná ega. Na druhou stranu nás překvapila rychlost, s jakou se dostavila kontrola dopravního odboru na stavbu, aby přikázala okamžité odstranění výlepu a pohrozila vedení stavby správním řízením. Jenom doufáme, že státní správa takto rychle a efektivně postupuje vždy, a ne jen v případě projektů na podporu vozíčkářů. A protože tohle měl být veselý projekt, který měl mimojiné ukázat, že se státní správou lze dělat pěkné projekty ve veřejném prostoru, začali jsme s odstraňováním plakátů…
Tak plakáty Inside Out jsou konečně venku!! Celosvětový projekt francouzského umělce JR se tak po řadě světových metropolí představuje i v Praze. Pomocí plakátů z černobílých fotografií vystavovaných na netradičních místech sdílí emoce schované za lidskými tvářemi z celého světa. JR svým nápadem zaujal svět v roce 2011 na festivalu TED v Kalifornii. Od roku 2011 se do projektu zapojilo okolo 200 tisíc lidí z více než 100 zemí světa. A teď taky několik uličníků z Prahy!
V neděli jsme naše fotky vylepili na zadní stranu staveniště na Národní třídě z Vladislavovy ulice. Děkujeme všem, kdo se na tom s námi podíleli! Všem fotografovaným, fotografovi, kameramanovi, našim skvělým pomocníkům při lepení, bez nichž bychom to nezvládli – Jarda a Tomášové s Liborem se ukázali jako mistři tapetování, Majka odkláněla dopravu, Katka všem napekla bezvadné muffiny a pomohla získat dobrovolníky pro terénní jízdu Prahou:-) Velký dík putuje také do sdružení Asistence za všechny cenné rady a podporu. Věříme, že se vám fotky budou líbit. Už během nedělního rána se řada kolemjdoucích zastavovala.
Hlavním tématem pražské instalace plakátů je svoboda pohybu po městě. Představuje černobílé fotografie tváří lidí s handicapem i bez handicapu z Prahy, kteří se každý den setkávají s různými překážkami. Někteří je překonají snadno, jiní vůbec. Můžeme uměním změnit svět? Možná bychom se měli ptát jinak. Můžeme uměním změnit lidské životy? Doufáme, že naše fotografie povedou k lepšímu pochopení a přijetí lidské odlišnosti a potřeb, které jsou s ní spojené. Zkusme občas převrátit svět naruby!