Chodníky bez obrubníků? To jsou bezobrubníky!

Pro­jekt adopce zví­řátka v zoo se stal úspěš­ným kon­cep­tem. Exis­tuje celá řada „ado­p­tiv­ních rodičů“ goril, hadů nebo anti­lop, tak proč nezku­sit podob­nou metodu k odstra­ňo­vání vyso­kých rantlů ve svém okolí?

Bez­ba­ri­é­ro­vost chod­níků v šir­ším cen­tru města by měla být ve vyspě­lém městě samo­zřej­mostí. Nejde jenom o ser­vis han­di­ca­po­va­ným, ale hodí se také seni­o­rům, mamin­kám s kočárky nebo při pohybu po uli­cích s těž­kým kufrem na koleč­kách. Praha má v tomto směru stále velké rezervy. Chybí finanční pro­středky k těmto úpra­vám, ale i poli­tická vůle, která by pomohla pře­ko­nat často roz­po­ru­plné majet­kové vztahy v otázce vlast­nic­tví komunikací.

Naším cílem je zamě­řit se na mož­nosti spo­lu­práce sou­kro­mého a veřej­ného sek­toru. Chceme uká­zat, že ke zlep­šení kva­lity veřej­ného pro­storu lze při­spět i z ini­ci­a­tivy samot­ných občanů. Není třeba vždy čekat na ini­ci­a­tivu rad­nice nebo poli­tiků, k někte­rým zlep­še­ním je možné při­spět vlastní akti­vi­tou. Jde nám o vdech­nutí pozi­tivní atmo­sféry do praž­ských ulic.

A jak by tedy měl pro­jekt vypa­dat? Chceme začít pilot­ním pro­jek­tem v jedné z praž­ských čtvrtí. Oslo­víme firmy půso­bící v okolí. Do pro­jektu se mohou zapo­jit pocho­pi­telně nejen firmy, ale jaké­koli jiné sub­jekty nebo osoby, kte­rým daná loka­lita není lhos­tejná. Výmě­nou za jejich pří­spě­vek bude na místě bez­ba­ri­é­ro­vého nájezdu umís­těna malá reklama na při­po­mínku toho, že se firma v dané věci anga­žo­vala. pro­jektu spo­lu­pra­cu­jeme po odborné stránce s o.s. Asi­s­tence, které více než 15 let bojuje za bez­ba­ri­é­ro­vost praž­ského veřej­ného pro­storu, a s dal­šími insti­tu­cemi, které nám pomá­hají pro­jekt po malých krůč­cích posou­vat dále. Více o pro­jektu se můžete dozvě­dět v naší prezentaci.

Z prv­ních reakcí víme, že by o podob­nou mož­nost byl zájem, potře­bu­jeme ale i vás, abyste nás v našem sna­žení pod­po­řili ale­spoň svým hla­sem na www.bezobrubnik.cz! Pokud byste se chtěli zapo­jit jak­ko­liv více, dejte nám o sobě vědět na info@ulicnik.cz! Máme za sebou celou řadu jed­nání s vede­ním hlav­ního města Prahy. Všem to při­padá jako bez­vadný nápad, schází se s námi, drží nám palce apod. Ale my se potře­bu­jeme pohnout přes na první pohled nepro­stupný úřed­nický šiml, který si mezi sebou vždy dokáže vyho­vět a najít stovky důvodů, proč není možné žádné zlep­šení do praž­ských ulic při­nést. Abychom to pro­lo­mili, potře­bu­jeme hlas veřejnosti!

Star­tu­jeme s videem, které jsme poří­dili při insta­laci pla­kátů Inside Out. Asi víte, jak to dopadlo s pla­káty. Věříme, že s bez­ob­rub­níky to bude lepší! Snad se Vám video bude líbit!

Dětské hřiště na Smíchově svépomocí

Zku­sili jsme malý a jed­no­du­chý expe­ri­ment na dět­ském hřišti… Všichni jsou zlo­ději! Hned všechno ukrad­nou!!! Na dět­ském hřišti na Praze 5 na Kesnerce bývala pro­lej­začka a hou­pačky pro malé ulič­níky, které jed­noho dne zmi­zely. Prý že jsou údajně nebez­pečné… Hřiště zůstalo najed­nou prázdné. Někdo ale při­nesl skluzavku, jeden z vel­kých ulič­níků dodal kočárky, nákla­ďáky a kolečka. A „kupo­divu“ je nikdo neu­kradl, nao­pak při­byly motorky… A možná to obměk­čilo i rad­nici, pro­tože nedávno se na hřišti obje­vily i „ofi­ci­ální“ skluzavka s kolo­to­čem. A motorky tam jsou stále! Spíš než nadá­vat na ostatní, co takhle občas při­spět vlast­ním dílem k něčemu pří­nos­nému ve svém okolí? Možná inspi­ru­jete i ostatní!

Modrorůžové posezení v Kobylisích

Na pod­zim­ním fes­ti­valu „Zažít město jinak“ nás v Koby­li­sích zau­jal vzkaz pana Rosy z naší ulič­nické zdi. Týkal se lavi­ček u sta­nice metra Koby­lisy, které jsou už 6 let v dez­o­lát­ním stavu. Na místě jsme zjis­tili, že tahle hrůza je už za hra­nicí běžně ošun­tě­lého měst­ského mobi­li­áře. Ti méně pozorní, co by si třeba chtěli na někte­rou z lavi­ček při čekání na auto­bus sed­nout, by také mohli skon­čit s reza­vým hře­bí­kem v zadku. Takže to půjdeme nahlá­sit na rad­nici? Na Tech­nic­kou správu komu­ni­kací? Na Dopravní pod­nik? Kam se to vlastně hlásí?

Známe byro­kra­tické prů­tahy, které vět­ši­nou zne­možní usku­teč­nit tyhle malé opravy. Roz­hodli jsme se proto lavičky opra­vit sami. Horší než stá­va­jící stav to být nemůže! Oslo­vili jsme pár míst­ních truh­lářů, pro­tože tyhle lavičky jsou tro­chu aty­pické a na jejich opravu jsme si sami netroufli. Nako­nec jsme se domlu­vili s Janem Kuš­nie­rem, který nám pomohl vyro­bit nové dře­věné sedáky. Pan Kuš­nier sice zpo­čátku nemohl pocho­pit, že nejsme z rad­nice a že něco chceme opra­vit sami od sebe, ale nako­nec jsme ho nala­dili na naši vlnu a výsle­dek je řeme­slně sku­tečně per­fektní! Jako třeš­ničku na dortu jsme pou­žili veselé bar­vičky z našeho ulič­nic­kého loga :-). Ale chtěli jsme novým lavič­kám dát jejich vlastní pří­běh. Líbí se nám pro­jekt Bench Diary z ame­rické Atlanty, kde takové lavičky mají. Opat­řili jsme blok, tužku a „nepro­mo­kavý obal“ a hurá do toho!

Samotná mon­táž byla vcelku jed­no­du­chá. Ze shni­lých lavi­ček zbyly aspoň hmož­dinky v kamenné kon­strukci, takže sta­čily 4 šrouby na kaž­dou ze dvou lavi­ček. Opra­vit by potře­bo­valy všechny, ale nechme teď rad­nici, jestli tenhle šťou­cha­nec nebude inspi­rací pro úpravu tohoto místa (?) Ze zby­lých částí sta­rých lavi­ček jsme aspoň pro­vi­zorně opra­vili pár dal­ších lavi­ček, na které byste si asi určitě nesedli.

Byli jsme zvě­daví, jak se lavič­kám a deníku daří, tak jsme se po dvou hodi­nách při­jeli podí­vat, jak se deník plní. Už ráno byl objek­tem zájmu kolemjdou­cích, kteří se s námi dávali do řeči a psali své postřehy. Ale ejhle, deník byl pryč! Hm, to si teda někdo sku­tečně polep­šil! „Mámo, kou­pil jsem blok v akci!“:-) Ale nevadí, do dru­hého dne tu máme Deník lavičky č.2! Po týdnu opět kon­t­rola a ten­to­krát je pryč nejen deník, obal i tužka, ale i krou­žek od klíčů, kte­rým jsme deník při­pev­nili. Hm, přímo nad lavič­kou jsou kamery, takže volba byla jasná, na Deník lavičky č.3 ale­spoň při­psat, že kdo si ho vypůjčí, bude v tele­vizi!:-) Při další kon­t­role se uká­zalo, že to byla spíše výzva! Ten­to­krát už nezbyl ani pro­vá­zek… Ale lavičky zůstaly a to je hlavní. Pro­jekt s dení­kem zku­síme asi na něja­kém méně vytí­že­ném místě, kde bude moci chvíli vydržet.

Plakáty na Inside Out jsou doma!

O pro­jektu Inside Out a focení por­trétů jsme psali už dříve. Domluva s týmem umělce JR klapla a my už máme více než 60 čer­no­bí­lých pla­kátů v ulič­nické garáži:-)

Postupně roz­ha­zu­jeme sítě na vhodné umís­tění. Po světě se tenhle pro­jekt občas dělal gue­rillově, rychlý výlep, hap­pe­ning a pak to někdo strh­nul, ale pozor­nost to i tak vyvo­lalo vel­kou! Podí­vejte se, jak to vypa­dalo po světě. Ale fotky se nám hodně líbí a chceme najít místo, kde by něja­kou dobu pla­káty pře­čkaly. Navíc pro­jekt spo­ju­jeme s téma­tem bez­ba­ri­é­ro­vosti v Praze a rádi bychom pla­káty smě­řo­valy do míst, která s tímto téma­tem něja­kým způ­so­bem sou­visí. Zaha­ju­jeme jed­nání s maji­te­lem reklam­ních ploch v praž­ském metru, máme pár dal­ších kon­taktů. Po vzoru celo­svě­to­vého pro­jektu Inside Out se nechceme spo­ko­jit s něja­kým zastr­če­ným kou­tem, ale rádi bychom to umís­tili na hodně expo­no­vané místo v Praze. Máme něko­lik tipů, ale budeme rádi za další! Víte o něja­kém zají­ma­vém místě? Důle­žitá je veli­kost plo­chy, pla­káty jsou velké 1,3x0,9m a je jich více než 60, to chce něco pořád­ného! Držte nám palce! Na jaře bychom s tím rádi šli ven a vysklad­nili naši garáž:-)

První ochutnávka z našich plakátů

Dejte se do řeči!

Uspěli jsme na pod­zim v Nadaci T-Mobile s pro­jek­tem „Dejte se do řeči!“. Inspi­rací nám byl aus­tral­ský pro­jekt Pri­o­rity Sea­ting, který ozna­čo­val v Brisbane místa na uli­cích, kde se vysta­vu­jete „riziku“, že vás někdo osloví. V Praze jsme nabídli poně­kud širší kon­cept a nechceme lidi nutit do něja­kých nuce­ných kon­ver­zací. Pou­čení hle­dáme i v „love vagónu“ Doprav­ního pod­niku, který je i přes dobrou ideu nedotažený.

Na záři­jo­vém fes­ti­valu Zažít město jinak jsme zkou­šeli některé první kon­cepty, např. popo­ví­dání na ulici se zají­ma­vou oso­bou jen tak bez obe­cen­stva. Poli­cisti, archi­tekt, nebo gue­rillová zahrad­nice si poví­dali s vámi přímo mezi čtyřma očima, o tom jsme na blogu psali dříve. Vyu­ží­vali jsme i našich ulič­nic­kých zdí jako doplň­ko­vých rekvizit.

Na jaře chceme zku­sit další kon­cepty. Díváme se i do zahra­ničí. Líbil se nám jed­no­du­chý pro­jekt Bench Diary    nebo pose­zení na ulici ve stylu dět­ského koutku. Také jsme nara­zili na celou řadu vylep­šení a ozvlášt­nění v měst­ských hro­mad­ných pro­střed­cích. Jed­náme o tom s Doprav­ním pod­ni­kem, tak věříme, že něco klapne. A po vlastní ose se chys­táme ještě na některé zde­vas­to­vané lavičky po Praze.

 

Uličnická zeď v DOX

Gale­rie DOX si při­pra­vila na letošní pod­zim výstavu nazva­nou „Kde domov můj?“ neboli různé umě­lecké pohledy na pojetí domova. Vow, kaž­do­pádně můžeme říkat, že už i „vysta­vu­jeme v Doxu“:-) Naše ulič­nická zeď tu totiž dostala docela pro­mi­nentní místo hned u šaten a návštěv­níci mohli psát své pod­něty ze života v Praze, co by rádi zlep­šili a jak. Navíc jsme u boč­ního vchodu do DOX v Osadní ulici insta­lo­vali velký pla­kát se schrán­kou, do které můžete házet pod­něty ke zlep­šení veřej­ného pro­storu na Praze 7. Spe­ci­ální pohled­nice pro Prahu 7 dosta­nete buď u pokla­den v Doxu nebo ve vybra­ných kavár­nách na sedmičce!

 

O domově. O kreativitě ve veřejném prostoru. V bačkorách.

V pátek 29. lis­to­padu jsme spolu s kolegy z ini­ci­a­tivy Sou­seďme se dali dohro­mady šest inspi­ra­tiv­ních pro­jektů, které z vlastní ini­ci­a­tivy mění svoje okolí k lep­šímu. A byli jsme rádi, že i v sych­ra­vém lis­to­pa­do­vém pod­ve­čeru si do pro­stor Era světa na Jung­man­nově náměstí našlo cestu více než 50 lidí. Děku­jeme Era světu za pro­story, Mama Cof­fee za spon­zor­skou cenu v podobě kávové degustace pro maji­tele nej­lep­ších bač­kor večera a také orga­ni­zaci Jako doma, která se nám sta­rala o catering.

Na Smí­chově pře­tvá­řejí vybyd­le­nou nádražní budovu ve spor­tovní cen­t­rum pro širo­kou veřej­nost, v Troji vyu­ží­vají pro­story staré zahrád­kář­ské kolo­nie ke spo­leč­nému zahrad­ni­čení. Ve Straš­ni­cích zve­le­bují vni­t­rob­loky, vytvá­řejí v nich místa pro sou­sed­ská setká­vání nebo v nich třeba jen zasadí bylinky místo ple­vele. A jinde zase vymys­leli, jak se kre­a­tivně vypo­řá­dat s ošk­li­vými plas­to­vými PET lahvemi.

Celou akci jsme pořá­dali ve spo­lu­práci s Cen­t­rem sou­čas­ného umění Dox a autoři pro­jektů tak na začá­tek dostali stej­nou otázku, co pro ně vlastně zna­mená pojem „domov“. Chtěli jsme dát pro­stor pře­de­vším těm, pro které domov nekončí u prahu jejich domác­nosti, ale nevá­hají pro své okolí pro­po­tit nejedno tričko. A proč se celá akce jme­no­vala „Bač­kory s sebou“ a u vchodu se návštěv­níci pře­zou­vali? Cizinci často nechá­pou, proč se u nás mají pře­zou­vat. Při­tom právě pře­zutí do vlast­ních bač­kor zna­mená, že se někde cítíme bez­pečně a máme toto místo rádi.

V bač­ko­rách tedy o svém „domově“ hovo­řily násle­du­jící projekty:

I Spy – měst­ské hry ve veřej­ném pro­storu
Rad­lická 125 – spor­tovní cen­t­rum vzni­ka­jící ze zane­dba­ného objektu
Země­loďka – komu­nitní cen­t­rum sta­věné z odpadu
Děsír – Děti síd­lištní recese a ReKola – bike-sharingový pro­jekt
Komu­nitní zahrada Kuchyňka – komu­nitní zahrad­ni­čení v praxi
Útulné Straš­nice – zlep­šo­vání veřej­ných pro­stor ve čtvrti Strašnice

Na videa z celé akce se podí­vejte na našem You­Tube kanálu.

 

Natáčení klipu

Už jste viděli náš klip? Vzni­kal za nád­her­ného pod­zim­ního dne v Leten­ských sadech a na sta­rost si ho vzal „rejža“ David Chvátal. Potře­bo­vali jsme najít ochot­ného šla­pače do hoven a pěk­nou slečnu s pej­skem. Pej­sek byl nako­nec větší, Davi­dova pří­tel­kyně Diana obsta­rala slič­nou ven­či­telku a hlavní roli jsme mohli s radostí svě­řit Jir­kovi Panzne­rovi, který se toho ochotně ujal, za což mu od nás patří velký DÍK!. Abychom ho ušet­řili nepří­jem­ného šla­pání do lejna, vyro­bili jsme mu jedno zato­čené čoko­lá­dové. Snad se vám klip bude líbit :-)

 

Pokec s policajty v Libni, v Karlíně a na Vinohradech

Na sou­sed­ské pou­liční slav­nosti Zažít město jinak jsme letos zku­sili spo­lu­práci s kolegy z Ote­vřené spo­leč­nosti.  A bylo to bezva! Ote­vřená spo­leč­nost mapuje kri­mi­na­litu po celé repub­lice a naše ulič­nické zdi mohly také tro­chu při­spět svým dílem. Podí­vejte se na jejich pro­jekt Mapa kri­mi­na­lity.

Fes­ti­va­lové zóny v Kar­líně, v Libni a na Vino­hra­dech patří už ke stá­li­cím, ale řada návštěv­níků si mohla možná poprvé mezi čtyřma očima jen tak popo­ví­dat s poli­cis­tou, který se stará o bez­peč­nost v jejich čtvrti. Tedy pokud se s nimi nese­tkali už při nějaké nepří­jem­nější pří­le­ži­tosti:-( Kdo si nechtěl popo­ví­dat, mohl na ulič­nic­kou zeď napsat kon­krétní pod­nět k bez­peč­nostní situ­aci a práci poli­cie v dané čtvrti. Bylo fajn, že celou akci hod­no­tili jako pří­nos neje­nom místní oby­va­telé, kteří zjis­tili, že tihle poli­cisté jsou chla­píci na svém místě, ale i sami poli­cisté byli rádi, že si s lidmi mohli nefor­málně popo­ví­dat. Vyprá­věli nám o svých „kon­zul­tač­ních hodi­nách“ na slu­žebně, ale tam si asi vět­šina z nás dob­ro­volně popo­ví­dat nepřijde:-)

O výstu­pech z celé akce se můžete dočíst na webu Ote­vřené spo­leč­nosti.