Chodníky bez obrubníků? To jsou bezobrubníky!

Pro­jekt adopce zví­řátka v zoo se stal úspěš­ným kon­cep­tem. Exis­tuje celá řada „ado­p­tiv­ních rodičů“ goril, hadů nebo anti­lop, tak proč nezku­sit podob­nou metodu k odstra­ňo­vání vyso­kých rantlů ve svém okolí?

Bez­ba­ri­é­ro­vost chod­níků v šir­ším cen­tru města by měla být ve vyspě­lém městě samo­zřej­mostí. Nejde jenom o ser­vis han­di­ca­po­va­ným, ale hodí se také seni­o­rům, mamin­kám s kočárky nebo při pohybu po uli­cích s těž­kým kufrem na koleč­kách. Praha má v tomto směru stále velké rezervy. Chybí finanční pro­středky k těmto úpra­vám, ale i poli­tická vůle, která by pomohla pře­ko­nat často roz­po­ru­plné majet­kové vztahy v otázce vlast­nic­tví komunikací.

Naším cílem je zamě­řit se na mož­nosti spo­lu­práce sou­kro­mého a veřej­ného sek­toru. Chceme uká­zat, že ke zlep­šení kva­lity veřej­ného pro­storu lze při­spět i z ini­ci­a­tivy samot­ných občanů. Není třeba vždy čekat na ini­ci­a­tivu rad­nice nebo poli­tiků, k někte­rým zlep­še­ním je možné při­spět vlastní akti­vi­tou. Jde nám o vdech­nutí pozi­tivní atmo­sféry do praž­ských ulic.

A jak by tedy měl pro­jekt vypa­dat? Chceme začít pilot­ním pro­jek­tem v jedné z praž­ských čtvrtí. Oslo­víme firmy půso­bící v okolí. Do pro­jektu se mohou zapo­jit pocho­pi­telně nejen firmy, ale jaké­koli jiné sub­jekty nebo osoby, kte­rým daná loka­lita není lhos­tejná. Výmě­nou za jejich pří­spě­vek bude na místě bez­ba­ri­é­ro­vého nájezdu umís­těna malá reklama na při­po­mínku toho, že se firma v dané věci anga­žo­vala. pro­jektu spo­lu­pra­cu­jeme po odborné stránce s o.s. Asi­s­tence, které více než 15 let bojuje za bez­ba­ri­é­ro­vost praž­ského veřej­ného pro­storu, a s dal­šími insti­tu­cemi, které nám pomá­hají pro­jekt po malých krůč­cích posou­vat dále. Více o pro­jektu se můžete dozvě­dět v naší prezentaci.

Z prv­ních reakcí víme, že by o podob­nou mož­nost byl zájem, potře­bu­jeme ale i vás, abyste nás v našem sna­žení pod­po­řili ale­spoň svým hla­sem na www.bezobrubnik.cz! Pokud byste se chtěli zapo­jit jak­ko­liv více, dejte nám o sobě vědět na info@ulicnik.cz! Máme za sebou celou řadu jed­nání s vede­ním hlav­ního města Prahy. Všem to při­padá jako bez­vadný nápad, schází se s námi, drží nám palce apod. Ale my se potře­bu­jeme pohnout přes na první pohled nepro­stupný úřed­nický šiml, který si mezi sebou vždy dokáže vyho­vět a najít stovky důvodů, proč není možné žádné zlep­šení do praž­ských ulic při­nést. Abychom to pro­lo­mili, potře­bu­jeme hlas veřejnosti!

Star­tu­jeme s videem, které jsme poří­dili při insta­laci pla­kátů Inside Out. Asi víte, jak to dopadlo s pla­káty. Věříme, že s bez­ob­rub­níky to bude lepší! Snad se Vám video bude líbit!

Zahrajte si

Uvnitř kaž­dého z nás je scho­vaný muzi­kant. Možná jste jako malí hráli na nějaký hudební nástroj, ale z nedo­statku času jste hrát pře­stali. Možná vás rodiče do hraní nutili a vy teď hudeb­ním nástro­jům nemů­žete při­jít na jméno. Co kdy­byste hudbu znovu obje­vili jako zdroj inspi­race a odpočinku?

Darwin kdysi řekl, že hudba je starší než řeč. Hudba slouží jako uni­ver­zální jazyk, který dokáže spo­jit lidi růz­ných povah a názorů. Hudba nezná hra­nice. Co kdy­byste díky hudbě lépe poznali místo, ve kte­rém žijete?

Chcete, aby dál pla­tilo, že co Čech, to muzi­kant? Hudební výchova venku na ulici? To by mohla být zábava. Co kdy­byste někoho zku­sili nadchnout pro hudbu?

Zahrajte si!

Sta­víme hudební parky pro malé i velké . Vytvá­říme místa, kam se můžete při­jít pro­jít, poslech­nout si hudbu nebo si zku­sit zahrát. Zabub­no­vat. Zabrn­kat. Roze­chvět vzduch. Zapo­me­nout na sta­rosti a jen tak si chvilku hrát. Být venku na čer­stvém vzduchu!

Je to na vás

První hudební park ote­vřeme letos v Plzni U Ježíška podél řeky Rad­buzy za pod­pory nadace VIA. Hudební park nebo stezka může stát i ve vašem městě. V parku, v lese, pod mos­tem, u ryb­níka nebo na náměstí. Nebo na dvoře vaší firmy. Hudba nezná hranice.

Pokud je hudební park přesně to, co právě potře­bu­jete, dejte nám vědět tři věci:

1. Na jaké nástroje chcete hrát?
2. Kde by mohl hudební park stát?
3. Při­jdete si zahrát?

Staňte se uličníky

Každé místo nás může inspi­ro­vat bez ohledu na nános špíny. Stačí se jen roz­hléd­nout. Roz­bitá lavička, popli­vaná zeď nebo zane­řá­děný park. Co kdy­byste jim vdechli tro­chu barvy?

Máte v hlavě důle­žité téma, pro které se sna­žíte zís­kat pozor­nost ostat­ních. Lidé jsou již otu­pělí z věč­ného pří­valu infor­mací. Co kdy­byste do světa vyslali svůj vzkaz tro­chu jinak?

Můžete umě­ním nebo drob­nými opra­vami ve veřej­ném pro­storu změ­nit svět? Možná byste se měli ptát jinak. Můžete tak změ­nit některé lid­ské životy?

Každé místo lze pře­vrá­tit naruby

Děláme zají­mavý pro­stor z míst, která uni­kají naší pozor­nosti. Na plot okolo stavby na Národní jsme vyle­pili vel­ko­for­má­tové čer­no­bílé fotky obli­čejů lidí v rámci celo­svě­tové ini­ci­a­tivy Inside Out. Šest let roz­bitá lavička na auto­bu­sové zastávce v Koby­li­sích dostala nový kabát. Na Smí­chově jsme tro­chu oži­vili místní dět­ské hřiště. A tím náš seznam nekončí.

Je to jen na vás

Rádi vytr­há­váme ostatní z kaž­do­den­ního ste­re­o­typu a záro­veň tak upo­zor­ňu­jeme na otázky, které by neměly zůstat zasu­nuté v našem pod­vě­domí. Každé místo lze pře­vrá­tit naruby. Stačí jen při­jít, jak na to.

1. Exis­tuje ve vašem okolí nějaký pro­stor, který by zaslou­žil pře­vrá­tit naruby?
2. Máte nějaký vzkaz, který chcete poslat do svého okolí?
3. Máte odvahu pře­vra­cet naruby?

Pusťte uzdu fantazii

Určitě vás napadne celá řada věcí, které byste ve vašem okolí chtěli zlep­šit. Stejný názor možná sdílí i vaši sou­sedé. Co kdy­byste měli nástroj, jak snadno zjis­tit, co si ostatní myslí?

Úřady jsou často zahl­cené stíž­nostmi. Máte pocit, že už vás vůbec nikdo nepo­slou­chá, a při­tom při­chá­zíte s kon­struk­tiv­ními pod­něty. Co kdy­byste na úřadě před­lo­žili ulič­nic­kou stu­dii, která by vám pomohla jasně a pře­hledně před­sta­vit vše, co trápí vaše okolí?

Jste osví­cení úřed­níci, kteří se nebojí zpětné vazby. Rádi byste znali názory vašich občanů na život v místě, o které se sta­ráte. Co kdy­byste vytvo­řili místo pro nápady od občanů?

Na ulič­nické zdi patří vaše nápady

Ulič­nická zeď dává pro­stor nejen nápa­dům, ale i poci­tům spo­je­ným s mís­tem, kde žijeme. Na barevné post-ity píšeme, co máme rádi, co se nám nelíbí a jak bychom to chtěli změ­nit. Zdi fun­gují na prin­cipu gale­rij­ního bra­in­stor­mingu. Díváme se na nápady ostat­ních, které nás inspi­rují k vlast­ním. Jed­no­du­chá metoda, která vždycky zabere.

Je to na vás

Ulič­nic­kou zeď snadno vytvo­říte sami tam, kde zrovna potře­bu­jete zapo­jit místní do sdí­lení dob­rých nápadů. Ulič­nická zeď může stát ve vašem domě a nebo přímo na vaší rad­nici. Rádi vám zeď při­ve­zeme, pomů­žeme nain­sta­lo­vat a zpra­co­vat pří­spěvky pře­hled­ným způ­so­bem. Potom už stačí pus­tit uzdu fan­ta­zii, nápady při­jdou samy.

Je ulič­nická zeď to, co právě potře­bu­jete? Dejte nám vědět:

1. Kde by měla ulič­nická zeď stát?
2. Bude mít rad­nice zájem o vaše názory?
3. Máte už v hlavě nějaké nápady?

Dejte se do řeči

Na inter­netu dis­ku­tu­jete o růz­ných téma­tech s růz­nými lidmi. I s těmi, které neznáte. Co kdy­byste to zku­sili živě, bez klá­ves­ni­cové struč­nosti a s výra­zem ve tváři?

Nepsaná pra­vi­dla ces­to­vání v MHD před­ur­čují, že hovory se nena­va­zují a každý si hledí svého. Záro­veň jsme ale zvyklí na nálepky urču­jící místa pro kočárky nebo nemo­houcí. Co kdyby exis­to­valy nálepky pro místa určená ke konverzaci?

Cestu si zpří­jem­níte hovo­rem o kni­hách. O józe. Nebo o zahrád­ka­ření. Navá­žete nová přá­tel­ství – nebo se roz­lou­číte a nikdy neu­vi­díte. Co kdy­byste potkali lásku svého života?

Toto místo je určeno ke konverzaci

Chceme vytvo­řit místa, kde nebude pro­blém začít roz­ho­vor. Víme, že jsme od pří­rody tro­chu styd­liví, a proto chceme poví­dání tro­chu pomoct. Extro­verti budou ve svém živlu, intro­ver­tům odpadne pro­blém s prv­ním oslo­ve­ním. Můžeme vás pře­kva­pit kde­ko­liv. V komu­ni­kač­ním vagónu v metru nebo na lavičce v parku.

Je to na vás

Nachys­táme pro vás malé pře­kva­pení nebo neče­ka­nou situ­aci, které vás zaru­čeně roz­po­vídá. Třeba jako v metru, když se z ces­tu­jí­cích stal kom­pars. Nebo jen ozna­číme kon­ver­zační místa v parku nebo ve vaší oblí­bené kavárně. Dejte nám vědět, můžeme zku­sit roz­po­ví­dat i vaše místo.

Potře­bu­jeme ale znát tři věci:

1. Jaká témata vás zají­mají?
2. Kde chcete kon­ver­zo­vat?
3. Dáte se s námi do řeči?

Příběh o tom, jak se z povoleného výlepu Inside Out stal projekt nebezpečný pro chodce a řidiče

Nejdříve chceme říci, že na pro­jektu Inside Out už pra­cu­jeme opravdu dlou­hou dobu. Není to nápad, který z čista jasna spad­nul z nebe. V loň­ském roce na jaře jsme poprvé viděli TED Talk fran­couz­ského umělce JR, ve kte­rém mlu­vil o svém glo­bál­ním pro­jektu Inside Out. Líbilo se nám, jak vyle­puje pla­káty obli­čejů lidí a šíří tak emoce na různá témata. Roz­hodli jsme se, že Inside Out usku­teč­níme také v Praze.

Pře­mýš­leli jsme o tom, na jakou oblast bychom chtěli v Praze upo­zor­nit a v kon­textu všech našich ostat­ních pro­jektů jsme dospěli k tématu svo­body pohybu po Praze. Vyro­bili jsme si takový dře­věný foto kou­tek, který jsme nain­sta­lo­vali na kon­certu Uni­ted Islands of Pra­gue v zóně nezisko­vek hned vedle baru BEZ­BARu (pro­jekt, který zaměst­nává hen­di­ke­po­vané jako baristy). Nako­nec jsme pře­mlu­vili asi 50 lidí s hen­di­ke­pem i bez hen­di­kepu, kteří se nechali pro pro­jekt vyfo­tit. Fotky jsme upra­vili, ode­slali do New Yorku, kde nám je vytiskli a poslali zpět do Prahy.

Poté začala nej­kom­pli­ko­va­nější a nej­zdlou­ha­vější část celého pro­jektu. Chtěli jsme pla­káty vyle­pit na místě, které by bylo v cen­tru a které by mohlo dosta­tečně upo­zor­nit na myš­lenku bez­ba­ri­é­ro­vosti Prahy. Záro­veň jsme ale nechtěli vyle­po­vat pla­káty ile­gálně. Nepři­šlo nám to fér a záro­veň jsme už do celého pro­jektu inves­to­vali tolik času, že jsme o ně nechtěli hned zase při­jít kvůli nele­gál­nímu výlepu.

Vždycky jsme si vyhlédli místo a pak zkou­šeli oslo­vo­vat maji­tele daného místa, zda by nám nepo­vo­lil výlep. To jsme dělali půl roku. Nako­nec se okolo sta­ve­niště na Národní třídě obje­vila dře­votřís­ková stěna, která přesně odpo­ví­dala našim potře­bám. Napsali jsme do Met­rostavu a pak inves­to­rovi celé stavby CPI. Poprvé nám vysvitla naděje, že bychom mohli pla­káty vyle­pit v cen­tru na ruš­ném místě a záro­veň legálně. Obě spo­leč­nosti byly vstřícné a s rea­li­zací pro­jektu sou­hla­sily za před­po­kladu, že zís­káme povo­lení pro výlep.

Hned jsme se pus­tili do shá­nění povo­lení. Nejdříve jsme napsali ofi­ci­ální dopis sta­ros­tovi Prahy 1 a jeho tis­kové mluvčí. Na výlep jsme tro­chu spě­chali, pro­tože stavba měla do konce května dře­votřís­ko­vou stěnu odstra­nit a my jsme ji ještě chtěli stih­nout pou­žít pro naše pla­káty. Poptá­vali jsme se, jak bychom mohli celou věc urych­lit. Na Insti­tutu pro plá­no­vání a roz­voj Prahy nám pora­dili, abychom se obrá­tili rov­nou na odbor pro dopravu na Praze 1, kon­krétně na paní Moco­vou. Sta­rosta se prý zby­tečně zahl­cuje nepod­stat­nými pod­něty a toto oddě­lení by mělo mít danou agendu na sta­rosti. Obra­tem jsme se tedy obrá­tili tele­fo­nicky na paní Moco­vou, která po kon­zul­taci se svými kolegy usou­dila, že pro povo­lení výlepu není třeba žádat dopravní odbor, ale máme se obrá­tit na živ­nos­ten­ský odbor na MHMP.

Na živ­nos­ten­ském odboru Magis­trátu jsme kon­tak­to­vali jeho vedou­cího, pana Svi­tav­ského. Tomu se pro­jekt velmi líbil a roz­hodl se, že mu lze udě­lit výjimku ze zákona zaka­zu­jící výlep komerční reklamy, pro­tože se o komerční pro­jekt nejedná. Měli jsme vel­kou radost, pro­tože jsme se konečně blí­žili k cíli a mohli pla­káty vyle­pit legálně.

Pla­káty jsme lepili v neděli v ran­ních hodi­nách, abychom řidi­čům nebrá­nili v prů­jezdu a nezpů­so­bili tak žádné ome­zení. Hned druhý den ráno jsme dostali email od rad­ního pro dopravu pana Vese­lého, který žádal oka­mžité odstra­nění pla­kátů, pro­tože jejich výlep není povo­len a v zúžené části ulice Vla­di­sla­vova je nebez­pečný pro chodce a řidiče.

Co se týká samot­ných fotek, nejedná se o kla­sic­kou výstavu, kte­rou si musíte pro­jít od fotky k fotce a pře­číst si popisky. Fotky si můžete poho­dlně pro­hléd­nout z chod­níku a nevstu­po­vat do vozovky. Záro­veň si mys­líme, že samotný auto­mo­bi­lový pro­voz foto­gra­fie neo­hro­žo­valy více než napří­klad sou­časný obrov­ský bill­bo­ard hned vedle magis­trály, na kte­rém spoře oděná modelka vysvět­luje, že šperky nejsou hřích. Tro­chu se poza­sta­vu­jeme i nad ter­mí­nem zúžené vozovky. Když je vozovka zúžená, proč záro­veň není zru­šen pruh pro par­ku­jící auta? Sil­nice na konci Vla­di­sla­vovy ulice je stejně široká, jako vždycky byla.

Je škoda, že Inside Out se mohl usku­teč­nit ve velké vět­šině svě­to­vých met­ro­polí na netra­dič­ních mís­tech nebo přímo v cen­t­rech měst, jenom v Praze se nám to nepo­vedlo. Opět jsme nara­zili na pro­blémy v komu­ni­kaci se státní sprá­vou a silná ega. Na dru­hou stranu nás pře­kva­pila rych­lost, s jakou se dosta­vila kon­t­rola doprav­ního odboru na stavbu, aby při­ká­zala oka­mžité odstra­nění výlepu a pohro­zila vedení stavby správ­ním říze­ním. Jenom dou­fáme, že státní správa takto rychle a efek­tivně postu­puje vždy, a ne jen v pří­padě pro­jektů na pod­poru vozíč­kářů. A pro­tože tohle měl být veselý pro­jekt, který měl mimo­jiné uká­zat, že se státní sprá­vou lze dělat pěkné pro­jekty ve veřej­ném pro­storu, začali jsme s odstra­ňo­vá­ním plakátů…

Je to škoda…tak možná někdy příště…

Převracíme Prahu naruby!

Tak pla­káty Inside Out jsou konečně venku!! Celo­svě­tový pro­jekt fran­couz­ského umělce JR se tak po řadě svě­to­vých met­ro­polí před­sta­vuje i v Praze. Pomocí pla­kátů z čer­no­bí­lých foto­gra­fií vysta­vo­va­ných na netra­dič­ních mís­tech sdílí emoce scho­vané za lid­skými tvá­řemi z celého světa. JR svým nápa­dem zau­jal svět v roce 2011 na fes­ti­valu TED v Kali­for­nii. Od roku 2011 se do pro­jektu zapo­jilo okolo 200 tisíc lidí z více než 100 zemí světa. A teď taky něko­lik ulič­níků z Prahy!

V neděli jsme naše fotky vyle­pili na zadní stranu sta­ve­niště na Národní třídě z Vla­di­sla­vovy ulice. Děku­jeme všem, kdo se na tom s námi podí­leli! Všem foto­gra­fo­va­ným, foto­gra­fovi, kame­ra­ma­novi, našim skvě­lým pomoc­ní­kům při lepení, bez nichž bychom to nezvládli – Jarda a Tomášové s Libo­rem se uká­zali jako mistři tape­to­vání, Majka odklá­něla dopravu, Katka všem napekla bez­vadné muf­finy a pomohla zís­kat dob­ro­vol­níky pro terénní jízdu Pra­hou:-) Velký dík putuje také do sdru­žení Asi­s­tence za všechny cenné rady a pod­poru. Věříme, že se vám fotky budou líbit. Už během neděl­ního rána se řada kolemjdou­cích zastavovala.

Hlav­ním téma­tem praž­ské insta­lace pla­kátů je svo­boda pohybu po městě. Před­sta­vuje čer­no­bílé foto­gra­fie tváří lidí s han­di­ca­pem i bez han­di­capu z Prahy, kteří se každý den setká­vají s růz­nými pře­káž­kami. Někteří je pře­ko­nají snadno, jiní vůbec. Můžeme umě­ním změ­nit svět? Možná bychom se měli ptát jinak. Můžeme umě­ním změ­nit lid­ské životy? Dou­fáme, že naše foto­gra­fie pove­dou k lep­šímu pocho­pení a při­jetí lid­ské odliš­nosti a potřeb, které jsou s ní spo­jené. Zkusme občas pře­vrá­tit svět naruby!